publikováno 7.8.2017 |
Už jsem psala, odkud pocházím, kdo jsem a jak jsem došla k tomu, že jsem se dostala až do poslanecké sněmovny. Pro někoho životní výhra, pro jiného doživotní cejch, každopádně je to ohromná zkušenost, osobní i profesní.
Stalo se už trochu českým folklórem na poslance a vlastně i politiky obecně nadávat, házet je do jednoho pytle a obviňovat je ze všeho, co v této zemi nefunguje. Ono někoho pochválit je mnohem těžší, to se u nás nenosí, a tak možná tímto článkem půjdu proti proudu.
Nevěřím na zázraky a vím, že není vždy všechno zalité sluncem. Proč ale pořád tolik negace? V každé profesi, v každém oboru, se najde někdo, kdo to umí lépe a kdo hůře, nikdo ale neumí všechno. A v tom je právě podstata týmu. Samozřejmě, ten kdo nedodržuje pravidla nebo se prostě jen fláká, musí z kola ven. Ve firmě o tom rozhoduje šéf, v politice volič.
Minulý týden Českou republiku obletěla zpráva, že jablonecký podnikatel Dalibor Dědek, kterého si nesmírně vážím a jen v koutku duše lituji, že se nepřidal k Hnutí ANO, podpoří v nadcházejících volbách do poslanecké sněmovny hnutí Starostové a nezávislí (STAN). A zároveň s tím STAN spustil kampaň „Hledáme slušný“. Nechci nic a nikoho odsuzovat, znevažovat či zlehčovat. Ale prosím, může už někdo konečně ukázat na konkrétní politiky, kteří jsou tedy neslušní? Dokázat to nějak? Ano, i to moje Hnutí ANO má v tomto rezervy. Ono jedna věc je obecně říkat, že jsou všichni zkorumpovaní, že tohle a tohle ovládají lobbisté, že toho a toho platí nějaká firma. Máme tu kauzy jako Nečas a Nagyová (Nečasová), David Rath nebo aktuální Miroslav Pelta. Jsou to ale pořád jednotlivci.
Kdo je tady neslušný
Zpět ke kampani hnutí STAN. Ono totiž, když mrknete do výkladového slovníku, tak „slušný“ člověk je ten, který se chová řádně, způsobně, zdvořile, resp. jeho chování je ve shodě s pravidly společenského chování. Ale dost bylo pouček. Jde mi o to, že v poslanecké sněmovně ani na magistrátu v Jablonci nad Nisou ani na kraji ani jinde jsem někoho, kdo by si říkal o titul „neslušný člověk“, nepotkala.
Dočasně neslušně se chovají možná ti politici, kteří před televizními kamerami ztrácí zábrany a používají vulgární slova, což, přiznejme si, občas použije každý. Jedním z expertů na toto chování je například předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Té TOP 09, se kterou vešli STAN v roce 2013 do sněmovny. Je to důvod, proč by měl být takový politik nahrazen? Nebo stojí za odsouzení třeba srkání u oběda, nedodržený dress code nebo nepodržení dveří dámě? Korupce či jiné protizákonné jednání jsou samozřejmě jiná káva.
Protože znám nejlépe poslaneckou sněmovnu, zastavím se právě u ní. Kromě mě tam „sedí“ dalších 199 poslanců. My jsme vidět, ale pak se tam pohybuje nespočet asistentů, pracovníků jednotlivých poslaneckých klubů, včetně různých expertů, a nemůžu opomenout ani zaměstnance poslanecké sněmovny, bez kterých by celý ten kolos nefungoval vůbec.
Nehodnotím, kdo se tam jak dostal, u poslanců to je ale jasné, dostali je tam voliči. Máme v České republice tak „hloupé“ voliče, aby za svoje zástupce volili někoho, kdo nemá všech pět pohromadě? Nehledě na stranickou příslušnost, já beru své kolegy ve sněmovně vážně, dostali totiž z nějakého důvodu stejnou šanci jako já. Že mají jiné názory a pohled na život? Tak ať mají, to je ve společnosti přeci běžné. Že má každý jiný přístup k práci? Ani před tím oči nezavírám, je to prostě tak a chodí to tak i v jiných profesích. Jestli mám být v tomto směru kritická, tak začínám vždy u sebe. I o tom je demokracie…
Jak těžké je ukázat na někoho prstem
A abych nelakovala všechno jenom na růžovo, tak se podělím i s mým příběhem, jak jsem chtěla poukázat na někoho, kdo se z mého úhlu pohledu choval minimálně neslušně, nemorálně a možná i protizákonně, což by ale musely posoudit příslušné orgány činné v trestním řízení. Nebylo to ve sněmovně, nýbrž v rámci mé zastupitelské funkce v Jablonci nad Nisou.
Série událostí mě dovedla k tomu se ptát a také napsat článek o propojení místního politika, náměstka primátora a shodou okolností také poslance a firmy jeho asistenta, která v Jablonci získává veřejné zakázky. Souvislosti hovořily dost jasně, arogantní reakce také. Nicméně, po dvou letech jsem se dostala až před krajský soud, kde jsem byla já žalována a bylo po mně ze strany té firmy požadováno odškodnění ve výši půl milionu korun. To je i na poslankyni dost, nenechte se mýlit.Dopadlo to dobře, v můj prospěch. Míra mé kritiky byla přípustná, jednala jsem v rámci svobody projevu a ve veřejném zájmu. Na tom trvám. A také na tom, že jsem šlápla do vosího hnízda a celé to divadlo se soudem se konalo jen proto, abych se už neptala a nic už nepsala. Teď ještě není vhodná chvíle, ale nebojte se, zanedlouho vám o tom povím víc.
Tím vším jsem chtěla říct, že každá mince má dvě strany. Je těžké na někoho konkrétního ukázat, a když ukážete, můžete dostat přes prsty. Přesto nebo právě proto bych se zdržela obecných hesel, byť máme před volbami. Závěrem přeji hnutí STAN, ať najde ty nejslušnější lidi z nejslušnějších, kteří jim ve volbách pomohou. Řídím se totiž heslem „přej a bude ti přáno“. Když se mi také poštěstí, budu se na ně těšit v dalším volebním období ve sněmovně.
JP
Článek byl zveřejněn na mém blogu >> http://janapastuchova.blog.idnes.cz/
