Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí vůči ženám. V čem je problém?
Fyzické týrání, psychické týrání, nebezpečné pronásledování neboli stalking, sexuální násilí, včetně znásilnění, sexuální obtěžování, vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, vynucený potrat a vynucená sterilizace.
Myslíte si, že na všechny tyto skutky myslí český trestní zákoník? Jak se to vezme, na většinu určitě. Jsou mezi nimi ale i takové, které u nás známe jen v teoretické rovině, ze zahraničních médií, filmů nebo knížek. Chybí tu jejich jednoznačná definice, prevence i tresty.
Všechny výše uvedené skutky zasluhují dle Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí řádný postih. Česká republika Úmluvu sice už přijala, ale dosud ji neratifikovala.
Není to jen šplouchnutí do vody, něco deklarujeme a dobrý. Jde o nástroj mezinárodního práva, pro signatáře je Úmluva závazná a s ratifikací souvisí i změny v trestním zákoníku. A to je běh na dlouhou trať.
Jenže svět se strašně rychle mění. Jestliže s přijetím Úmluvy Česká republika otálela a přijala ji jako jedna z posledních zemí EU, s ratifikací by si mohla nebo spíš měla, podle mého názoru, pospíšit.
Nechci tady vyvolávat paniku, migrační krize se České republice spíše vyhnula a zdá se, že příliv uprchlíků do našich měst a obcí nehrozí. Zároveň ale nechci situaci jakkoliv zlehčovat a chápu, že někteří občané mají obavy.
Proto si myslím, že je správné, aby naše zákony obsahovaly definice trestných činů, jako jsou třeba vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, vynucený potrat a vynucená sterilizace. Aby bylo jasné, že takové chování netolerujeme a je u nás trestné.
Ratifikací Úmluvy můžeme ukázat, že se Česká republika může stát domovem pouze pro ty, kteří se budou řídit českými zákony a budou respektovat naše tradice.
Kritikové Úmluvě vytýkají, že zpochybňuje stereotypní role mužů a žen a pouze vpašovává hledisko rovnoprávnosti mužů a žen do české legislativy. Jenže právě tyto stereotypy jsou často příčinou násilí páchaného na ženách.
Kéž by to tak nebylo. Kéž by podle průzkumů neměla každá třetí žena zkušenost s domácím násilím a každý rok se u nás dle odhadů neodehrálo šest tisíc znásilnění. Pachateli jsou převážně muži.
Nutno podotknout, že se Úmluva netýká jen žen a dívek, myslí také na muže nebo seniory jako oběti domácího násilí. Je bezesporu nejobsáhlejší mezinárodní smlouvou, jejímž cílem je zabránit porušování lidských práv a udělat nejen Evropu bezpečnějším místem pro život.
Jako předsedkyně poslanecké Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny jsem si dala několik předsevzetí. Patří mezi ně i ratifikace Istanbulské úmluvy, a proto byla na programu hned druhého jednání komise.
Ačkoliv tam zaznělo, že celý proces směřující k ratifikaci bude trvat z formálních důvodů ještě dlouho, budu ho bedlivě sledovat. A když to bude v mých silách, budu se ho snažit urychlit. Už jen třeba tím, že budu toto téma neustále připomínat.
Jana Pastuchová
poslankyně & předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny
Článek publikován také na mém BLOGU >>
