publikováno 25.1.2016 |
Média, konkrétně pořad Očima Josefa Klímy, se opět snažila dokázat, jací jsou poslanci flákači. Pondělí, pravda, je tzv. poslanecký den v regionu, kdy by každý poslanec měl být k dispozici občanům. Na tom nevidím nic špatného. Já osobně se návštěvám občanů ve své kanceláři nebráním, ba naopak, dokonce je k tomu veřejně vyzývám.
Pravda je ale taková, že do mojí kanceláře v Jablonci nad Nisou si najde cestu málokdo. Mnohdy je totiž snazší poslat email s dotazem, názorem, popisem problému a bohužel někdy i nadávkou, než zaťukat na dveře. Na začátku mého poslancování jsem každé pondělí seděla více než osm hodin v regionální kanceláři a čekala a čekala a čekala… A aniž bych se chtěla kohokoliv dotknout a úsměvné to není, zpravidla jsem se dočkala tak akorát návštěvy lidí (pověstných jabloneckých figurek), kteří už to bohužel nemají v hlavě úplně srovnané a kteří spíš přišli na čaj a sušenku. V tom horší případě nemohli pochopit, že jim já sociální dávku nevyplatím, že je nemůžu zaměstnat nebo si nedošlápnu na jejich exmanželku.
Co říkáte, není toto ztráta času a peněz daňových poplatníků? A tak jsem se zařídila jinak. V kanceláři přijímám hlavně návštěvy předem objednané, což má mnoho výhod. Mohu si lépe naplánovat denní program a mohu se předem připravit na dané téma. Všechno v hlavě bohužel nenosím. Schůzka je pak přínosnější jak pro mě, tak pro občana. A zjevně to nikomu nevadí, ba naopak.
A co tedy dělám, když nesedím v pondělí v kanceláři? Určitě si neprodlužuji víkend, jak zaznělo v reportáži. Setkávám se s občany i v terénu, v jejich přirozeném prostředím, kde se cítí lépe a já mohu na vlastní oči vidět, co je trápí. Běhám po pracovních schůzkách v kraji, navštěvuji sociální zařízení a úřady v kraji, debatuji se starosty o problémech v jejich obcích, pořádám semináře a mnohdy se zastavím až pozdě večer, a pak přijde konečně čas na ty emaily.
Mnozí poslanci to dělají podobně, včetně kolegy z ANO poslance Martina Komárka, kterého ve výše uvedeném pořadu „nachytali“. Tím vším chci říct, že nebudu ve své kanceláři čekat, až přijde někdo s kamerou, abych se do ní usmála a měla klid. Budu raději mezi lidmi.
JP
