publikováno 17.11.2014 |
Tak tu máme 25. výročí od sametové revoluce. Nastal čas bilancování, srovnávání co bylo před tím a co potom, líčení, jak se naše představy liší či neliší od reality. Tak bych se měla přeci jako poslankyně Parlamentu ČR, zákonodárkyně, představitelka státu také nějak vyjádřit. Ráda bych se ale vyjádřila také jako Jana Pastuchová, která se před rokem 1989 v ČR narodila, vyrůstala zde, studovala a pracovala. I mně rok 1989 změnil život, a to v dobrém, za tím si stojím.
Vstoupila jsem sice nedávno do politiky, protože jsem tak jako řada mých kolegů z ANO vycítila, že je potřeba v této zemi něco změnit. Zásadní je pro mě ale to, že jsme svobodní, můžeme cestovat, učit se a pracovat ve světě. Nemusíme se bát vyjádřit svůj názor. Můžeme prakticky cokoliv. Na tom bych nikdy nic neměnila. To, že těchto svobod mnozí zneužívají, je jiná otázka, se kterou se mohu jako poslankyně alespoň částečně vypořádat, resp. pomáhat vytvářet takové zákony, které takovým lidem znepříjemní život.
Celý svůj profesní život jsem strávila ve zdravotnictví. To je oblast, ve které došlo přímo k radikálním změnám. Během pár let se zdravotnictví v ČR dostalo na velmi vysokou úroveň. Máme u nás světově vážené specialisty, dělají se u nás unikátní zákroky, máme špičková pracoviště. A přitom je zdravotní péče dostupná pro všechny. Pravda, stále tápeme, jak tento kolos ufinancovat. Nedařilo se to a bohužel stále nedaří. Jeden ministr zdravotnictví střídá druhého a i ten stávající páchá jeden přešlap za druhým. Přes to všechno je třeba si uvědomit, že když přijdete do nemocnice s jakýmkoliv problémem, ujmou se vás specialisté a naděje na vyléčení díky výzkumu a vývoji, který zdravotní péči posouvá mílovými kroky kupředu, stoupá prakticky ze dne na den. Neztrácím ale naději, že jednou najdeme recept, jak změnit české zdravotnictví z dojné krávy na výkonný a efektivní systém, který sice nikdy nebude výdělečný, ale hlavně nebude tunelovaný ku prospěchu několika nenasytných jedinců.
Važme si tedy pokroku, který po roce 1989 nastal. Neříkám, že je vše ideální. Nikdo ale také neříká, že máme sedět u počítače 24 hodin denně, nesetkávat se s přáteli, nezakládat rodiny, trávit čas v obchoďácích, nepracovat, podvádět, zneužívat stát, nechat se oblbovat reklamou a sedat na lep globálním firmám a mohla bych ve výčtu „neřestí“ dnešní doby pokračovat dál. Téměř vše můžeme ovlivnit, jaké si to uděláme, takové to zpravidla máme.
V tom tkví to kouzlo svobody, které jsme v listopadu 1989 dostali do vlastních rukou. Važme si toho.
