publikováno 4.6.2020 |
Vážené dámy, vážení pánové,
ráda bych se vyjádřila ke kompenzačnímu bonusu pro OSVČ a malé společnosti s ručením omezeným, na kterých se mají podílet také kraje, města a obce. Na toto téma se v médiích i veřejném prostoru napsalo a řeklo mnoho, ovšem častokrát nezaznívá vše a mluví se jen o tom, že vláda chce obce a města zadlužit a zničit jejich investiční plány.
Upřímně musím říct, že jsem z těchto reakcí dosti rozladěná a smutná. Od začátku pandemie se v České republice mluví o tom, jak je nutné se spojit a v těžké chvíli, kterou dosud nikdo z nás nezažil, si navzájem pomoci. Nyní se však z vedení krajů, měst a obcí ozývá, že se do pomoci podnikatelům zapojit nechtějí! Navíc, řada lidí mluví o tom, že nevěděli, že by se města a obce zapojit měly, ačkoliv od počátku, kdy byly programy na podporu ekonomiky za běhu vytvářeny, bylo jasné, že se se spoluúčastí samospráv počítá. Není tak pravda, že jde o nějakou novinku Ministerstva financí či Finanční správy, jak někteří politici říkají, ale jde o od začátku domluvený a již dvakrát odsouhlasený plán, jak pomoci těm, které pandemie a následná karanténa postihla nejvíce – podnikatelům a firmám zejména z oblasti služeb.
Bude možné použít speciální dotační výzvy, které plánují jednotlivá ministerstva právě ve vztahu k obcím a krajům.
Není také pravda, že by stát chtěl zničit investiční plány měst a obcí a nechat je zadlužené. Souhlasím, že nejbližší týdny nebudou jednoduché a půjde o zásah do rozpočtů místních samospráv. Ale už nezaznívá ta druhá část, a sice že je v plánu kompenzace těchto ztrát. Prozatím na financování svých investic mohou samosprávy využít rezervy na účtech či levné bankovní úvěry. V této souvislosti je pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj připravována revize existujících dotačních programů, které by měly na současnou situaci reagovat. To vše proto, aby se investice krajů, měst a obcí nezastavily, jen v nejhorším případě posunuly.
Co však vidím jako nejdůležitější je fakt, že díky této pomoci nezaniknou podniky a provozovny ve městech, nezavřou se obchody, hospody a restaurace, lidé nepřijdou o práci, města nebudou mít vyšší počet nezaměstnaných, ale naopak budou mít i nadále plátce daní a DPH. Veškerá opatření by zkrátka měla zajistit, abychom po ukončení všech omezení neměli prázdné provozovny a náměstí bez lidí a naopak plné úřady práce.
Stát záchranářům pošle navíc 1,2 miliardy korun, více peněz od státu půjde i do sociálních služeb atd.
Ano, situace to není jednoduchá a je potřeba se jí nějak přizpůsobit. To jsme poslední dva a půl měsíce všichni dělali a přijde mi skoro až hanba, když nyní z vedení místních samospráv slyším, že oni se přizpůsobit nechtějí a nechtějí se ani do pomoci zapojit. Zejména s ohledem na to, že dosud stát pomáhal v mnohem větší míře, než tomu bylo zvykem, ať už šlo o ošetřovné či programy Covid. Příkladem mohou být třeba i záchranky, jejichž zřizovateli jsou kraje.
Na závěr bych ráda dodala, že diskuze, které se spustily kolem podpory OSVČ a společností s ručením omezeným, považuji vůči nim za nedůstojné. I OSVČ a představitelé společností s ručením omezeným jsou lidé, mají rodiny, hypotéky a další závazky, díky nim je v městech a obcích živo. Zkusme se vžít do jejich situace. Troufám si říct, že jim je jedno, ze kterého balíčku podpora přijde. Ať jde o stát či samosprávy, vždy jde v důsledku o veřejné peníze a jediný cíl, a to ustát pandemii koronaviru, o které se nám před půl rokem nezdálo ani v těch nejčernějších snech.
Jana Pastuchová
