publikováno 18.3.2016 |
Vyjádření k článku „Zdravotní sestra není uklízečka“, který vyšel 15. března 2016 v Lidových novinách
Vysokoškolské studium zdravotních sester nerušíme. Pokud někdo chce, může studovat vysokou školu, získat titul a uplatnit se v praxi, v České republice i v zahraničí. Roli zdravotních asistentů české nemocnice pochopily. Kdyby se dali efektivně v nemocnici využít, neřešili bychom je teď jako problém. Schizofrenie v českých nemocnicích opravdu panuje, ale kvůli tomu, že je sester málo, slouží přesčasy a řešení je v nedohlednu. Podmiňovací způsob, který je hojně používán v článku, nám nepomůže. Realita je jiná a zdá se, že na to ministerstvo zdravotnictví konečně začíná reagovat. Vzdělávání v tzv. 4+1 formě (4 roky na střední škole a jeden na vyšší odborné škole) je v aktuální nepříznivé situaci logickým krokem.
Již je to 12 let od doby, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR přišlo s novým systémem vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí. Od roku 2005 musí zdravotní sestra studovat dlouhých sedm let, čtyři roky tráví na střední škole a minimálně další tři na vyšší odborné či vysoké škole. Změna se projevila už v roce 2006, zdravotních sester byl v nemocnicích rázem nedostatek. Tehdejší prezidentka České asociace sester Dana Jurásková očekávala, že ke zlepšení situace dojde v roce 2010. Nestalo se tak. Ministerstvo zdravotnictví proto v červnu 2010 zřídilo Pracovní komisi k transformaci nelékařských zdravotnických povolání. Jejím úkolem bylo připravit reformní kroky, které by vedly k vytvoření nové koncepce ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů a ke změně zákona č. 96/2004 o nelékařských zdravotnických povoláních.
Na základě této rekapitulace se musím ptát, co tato skupina vytvořila? Proč nechala situaci dojít tak daleko, že v roce 2016 jsme teprve ve fázi přípravy zákona a nelékařský personál v českých nemocnicích dramaticky chybí? Jakou roli v této komisi měla paní Zdeňka Mikšová, která nyní kroky ministerstva kritizuje? A co Česká asociace sester? Co od roku 2010, kdy už se vědělo, že je vše špatně, udělala, aby dosáhla alespoň nějakých pozitivních změn? Z různých diskuzí se sestrami mám bohužel pocit, že práce asociace není hodnocena zrovna pozitivně. U koho však vidím dlouhodobou snahu sestrám pomoci, jsou zdravotnické odbory. Kritiku ze strany přednostky Ústavu ošetřovatelství olomoucké univerzity Zdeňky Mikšové a prezidentky České asociace sester a náměstkyně IKEM Martiny Šochmanové proto považuji za velmi nešťastnou.
V současné době na ministerstvu zdravotnictví funguje nová pracovní skupina, které jsem členkou. Jak je v článku správně uvedeno, i já sama jsem původní profesí zdravotní sestra. A ano, dodělala jsem si vysokoškolské vzdělání. Vše ale při práci, po deseti letech praxe, kdy už jsem si své znalosti pouze prohlubovala a věděla jsem, jakým směrem se chci v oboru ubírat. Tehdy mě ještě nenapadlo, že bych mohla „skončit“ v poslanecké sněmovně. Jsem za to ale ráda, alespoň mohu být u toho, kdy se konečně dávají do pohybu potřebné změny v oblasti nelékařského zdravotnického personálu, které české zdravotnictví tolik potřebuje.
Na závěr si dovolím doporučit všem kritikům, aby na chvilku zapomněli na Prahu a fakultní nemocnice a zajeli se podívat do nemocnic krajských a okresních a promluvili si s jejich řediteli. Přestože chápu, že současná nepříznivá situace není pouze o vzdělávání sester, ale samozřejmě také o finančním ohodnocením a kompetencích. V neposlední řadě je ale také o tom, jaké je postavení zdravotní sestry v české společnosti. Dříve, a nebojím se říci před rokem 2004, to byla uznávaná profese. Dnes je bohužel tím „děvčetem pro všechno“, tak s tím pojďme něco konečně udělat.
Jana Pastuchová
poslankyně Parlamentu ČR
zdravotní sestra
