J. PASTUCHOVÁ: Když se ohlédnu, tak se nemám za co stydět

publikováno 12.10.2017 |

Do voleb už zbývá něco málo přes týden. Poslankyně Jana Pastuchová, trojka na kandidátce Hnutí ANO v Libereckém kraji, v rozhovoru rekapituluje svoji dosavadní práci ve sněmovně. Co se jí podařilo, co nikoliv, a v čem by chtěla pokračovat, pokud bude opět zvolena?

Začneme nejprve s čísly. Ve sněmovně jste strávila čtyři roky. Co Vy a sněmovní statistiky?

Byla jsem spolupředkladatelkou 16 zákonů, podala jsem 30 pozměňovacích návrhů a 8 jsem jich provázela schvalovacím procesem jako zpravodajka.  Docházku mám 84%, což patří k nadprůměru. Na absence jsem si nikdy moc nepotrpěla, ačkoliv přiznávám, že někdy bylo sezení v poslanecké lavici opravdu ztrátou času. O to víc jsem pracovala mimo ni, ve výborech, ve vládních a ministerských pracovních skupinách, studovala jsem zákony a jiné předpisy a konzultovala svoje návrhy s odborníky. Trávila jsem ale také hodně času v regionu, do bezplatné právní poradny nám přišlo několik desítek lidí, byla jsem se podívat v různých zdravotnických i sociálních zařízeních, abych viděla, jak ty naše zákony fungují v praxi.

Vezmeme to hezky popořadě. Který z návrhů zákonů, kde jste byla spolupředkladatelkou, považujete za nejdůležitější?

Pro mě osobně to je určitě návrh zákona o registru smluv. Na internetu dnes najdete skoro všechno, přišlo mi logické, že tam patří i smlouvy, které uzavírá stát, obce a další veřejné instituce. Jsem ráda, že dnes občané mají alespoň nějakou kontrolu nad hospodařením státu. Šla jsem do politiky s tím, že chci bojovat proti korupci, politikaření a plýtvání s penězi daňových poplatníků. A k tomu, že budu protikorupční zákony podporovat, jsem se také zavázala Rekonstrukci státu. Svůj slib jsem dodržela a v této snaze jsem ve srovnání s ostatními poslanci obsadila osmé místo. Ráda bych ale krátce zmínila ještě jeden zákon, a to novelu zákona o místních poplatcích, díky které děti nemusí při dovršení 18 let pykat za to, že za ně rodiče v minulosti neplatili poplatky za odpad. Máme tak zase o jednu absurditu méně.

Jako záchranářka máte blízko ke zdravotnictví, povedlo se Vám něco v této oblasti?

Vzala jsem si za svůj návrh novely zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, podala jsem k němu sedm pozměňovacích návrhů, byla jeho zpravodajkou ve sněmovně a byla jsem také členkou odborné pracovní skupiny při ministerstvu zdravotnictví. Dva a půl roku jsem jezdila po nemocnicích a ptala se zdravotních sester a dalšího nelékařského personálu, co chtějí změnit. Velký problém jsem viděla ve vzdělávání, konkrétně v tom, že musí zdravotní sestry absolvovat vysokou školu, aby mohly svoji profesi vykonávat plnohodnotně. Podařilo se mi prosadit, aby plnohodnotná zdravotní sestra mohla nastoupit do nemocnice už po střední škole, resp. absolvování ročního studia na vyšší odborné škole, což celý vzdělávací proces výrazně zkracuje. Nikdo nikomu ale nebrání, aby tento obor studoval dál na vysoké škole. Každý má možnost volby.

Novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních vstoupila v platnost 1. září. Už pozorujete nějaké změny?

Byla jsem se už v nemocnicích v Libereckém kraji zeptat, jak se jednotlivá opatření projevují v praxi. Zatím bez větších problémů, ačkoliv ještě vláda neschválila potřebné vyhlášky. Ještě je moc brzo, ale jsem ráda, že se setkávám s převážně pozitivními ohlasy. Nezastírám, že doufám, že zkrácení doby studia pomůže vyřešit také problém s nedostatkem zdravotních sester v nemocnicích. Zároveň si ale uvědomuji, že to není pouze o vzdělávání. Vyřešit se musí kompetence sester, jejich platy i to, že tráví příliš mnoho času nad papírováním místo toho, aby se věnovaly pacientům. Tomu všemu bych se jako poslankyně chtěla věnovat, pokud se mi podaří obhájit mandát.

Vaše pozměňovací návrhy docela výrazně ovlivnily i podobu novel zákonů o hmotné nouzi. Co vás k tomu vedlo?

Vždycky mě fascinovalo, kolik lidí pravidelně stojí před jabloneckým úřadem práce. Tak jsem se tam zašla podívat, poptala jsem se, jak to tam chodí, a dokonce jsem si sedla jako úřednice za okénko. Ani mě vlastně nepřekvapilo, že se zdravému práceschopnému člověku vyplatí v České republice sedět doma a pobírat dávky od státu. Proč by taky pracoval, když takhle dostane víc, než ten, kdo každé ráno vstává do práce? Rozhodla jsem se tedy, že s tím něco udělám. S kolegy ze senátu se nám podařilo vrátit veřejnou službu jako motivační prvek pro dlouhodobě nezaměstnané, aby si mohli přilepšit. Prostě, pokud pracuješ, musíš se mít lépe! Zároveň jsem se zasadila o to, aby došlo ke zpřísnění pobírání dávek hmotné nouze.

Ještě je nějaký váš návrh, který byste ráda zmínila?

Díky mému pozměňovacímu návrhu budou mít příslušníci horské služby, vodní záchranáři a členové Českého červeného kříže v případě úrazu při zásahu stejné podmínky v rámci čerpání nemocenské jako například dobrovolní hasiči, tedy nárok na čerpání stoprocentní nemocenské. Přijde mi to fér, když obětují svůj čas, energii a někdy i vlastní zdraví tomu, aby pomáhali druhým. Kromě dalších návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů se mi podařila prosadit ještě jedna důležitá věc, a to aby byly ve sněmovně umístěny automatické externí defibrilátory. K tomu jsem rovnou proškolila všechny zaměstnance, aby v případě potřeby věděli, jak tento přístroj obsluhovat. Nikomu bych to nepřála, ale těch vyhrocených situací je ve sněmovně až moc. Je otázkou času, kdy defibrilátor někomu zachrání život.

Přesuňme se teď do regionu. V Jablonci nad Nisou působíte také jako zastupitelka. Jak se slučuje funkce poslankyně a zastupitelky?

Výborně se doplňují. Často narážím na kritiku, že by mi měla jedna funkce stačit. Vždy na to ale reaguji tak, že zdání klame. Jako zastupitelka mám blíže k lidem a jejich reálným problémům, které pak mohu překlápět do svých poslaneckých návrhů. S těmi reálnými problémy občanů jsem se ale setkávala i v mé poslanecké kanceláři v rámci bezplatné právní poradny. Šlo například o exekuce, šikanu na pracovišti nebo nedostatek financí na pořízení zdravotních pomůcek. Řadě z nich jsme pomohli nebo alespoň poradili, jakým směrem se vydat. Získala jsem tak mnoho podnětů, které si zaslouží poslaneckou pozornost. Chtěla bych se jim dál věnovat, pokud budu opět zvolena. V mnoha případech totiž české zákony, potažmo stát a jeho instituce, těm lidem vůbec nepomáhaly, ba naopak jim jejich už tak těžkou situaci zbytečně a nespravedlivě komplikovaly.

Vidíte nějaké výrazné rozdíly mezi politikou na celostátní a komunální úrovni?

Tady uvedu jeden příklad. Právní pomoc jsem nakonec potřebovala i já, když mě zažalovala stavební firma místního bosse z ČSSD Andreje Gregy, který je zároveň poslaneckým asistentem Lukáše Pletichy, za to, že jsem o ní v Jabloneckém měsíčníku zveřejnila článek. Měla jsem totiž nějaké pochybnosti nad stavebními veřejnými zakázkami, které v Jablonci nad Nisou získala. Jen doplním, že sociálnědemokratický poslanec Pleticha je také náměstkem jabloneckého primátora pro rozvoj města. Dostala jsem tedy od ČSSD přes prsty, ale nesklonila jsem hlavu a soud nakonec rozhodl v můj prospěch. Beru to jako součást politického boje a jen jsem se utvrdila v tom, že komunální politika je v mnohém horší než ta celostátní, jen je to možná míň vidět.

 Můžete uvést i něco, co se vám nepovedlo?

Je toho celkem dost a rozhodně to neskrývám. Hodně času mi zabralo, než jsem se ve sněmovně v roce 2013 rozkoukala. Než jsem získala ty správné kontakty, zvykla si na psaná i nepsaná pravidla, uteklo hodně času. Měla jsem také pár nápadů, které skončily v šuplíku. Nepodařilo se mi pro ně najít podporu. Takový byl osud například zákonné povinnosti nosit helmu na sjezdovkách a při jízdě na kole mimo pozemní komunikace pro děti mladší 15 let. Já bych to jako záchranářka uzákonila hned, vím, co takový úraz hlavy bez helmy dokáže napáchat. Jenže, pro jiné to znamenalo jenom další omezování občanů. Legislativní proces je v České republice navíc neskutečně dlouhý, vlastně ani nebylo moc času toho předložit a dotáhnout do konce více.

Jak byste tedy svoje dosavadní působení ve sněmovně shrnula?

V rámci principu, že kvalita je lepší než kvantita, jsem spokojená. Když se ohlédnu za sebe, na ty čtyři roky, tak se nemám za co stydět. Teď už jsem mnohem zkušenější, méně naivní a voliči vědí, co ode mě mohou očekávat. Mojí prioritou je oblast zdravotnictví a sociální politika, tomu rozumím. Čemu nerozumím, do toho se nepletu, pokud nemusím. Proto také doufám, že mě voliči opět podpoří a zakroužkují na kandidátce Hnutí ANO číslo 3. Díky preferenčním hlasům jsem se dostala do sněmovny před čtyřmi lety, snad to vyjde i letos.

Zanechat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..