Čerpání peněz z evropských fondů je největším průšvihem, který nová ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová (ANO) zdědila. Do stínu lapálie za desítky miliard korun se trochu dostávají další horká témata, která má šéfka MMR na stole. Mimo jiné jde o veřejné zakázky a stavební zákon. „Právě bariéry v zadávání a stavebních řízeních jsou jedním z důvodů, proč složitěji čerpáme evropské peníze,“ vrací se ministryně obloukem k tématu, které ji teď pálí nejvíce.
E15: Největší prioritou jsou pro vás evropské fondy. Co hoří kromě nich?
Hoří nám veřejné zakázky. V této oblasti se už velmi horoucně čeká na nový zákon, protože je potřeba uvolnit ruce zadavatelům. Ale ne za cenu, že by se do zakázek vrátila netransparentnost, takže budeme hledat únosnou míru. V rámci veřejných zakázek bychom rádi připravili také katalog cen, který tu velmi chybí. Další oblastí, v níž se musíme pohnout dopředu, je sociální bydlení. A v neposlední řadě stavební řád čili povolovací procesy ve stavebnictví.
E15: Zvláště stavbaři si ve státních tendrech často stěžují na podstřelené ceny. Budete v nových zakázkových pravidlech řešit ceny ještě jinak než katalogem prací?
Zadávání jako celek nemá pevný bod, z něhož se dá pohnout vesmírem. A tím pevným bodem v novém zákonu by měla být ekonomická výhodnost nabídky. Což není totéž jako nejnižší cena. Z ní se vychází nyní a víme, že to spěje k erozi kvality služeb a dodávek.
Současně je to ale jediné nezpochybnitelné kritérium, k němuž se zadavatelé z pochopitelných důvodů uchylují. Zvláště v době, kdy je každý zadavatel vnímán částí veřejnosti a orgánů činných v trestním řízení a priori jako zloděj. Takže se nedivím, když se sahá po nejnižší ceně často jako po jediném kritériu. Kumulativně to však dělá velké škody.
E15: Změní se ještě nějak limity pro zakázky malého rozsahu, pod nimiž se již zadavatelé nemusí řídit zakázkovým zákonem?
Možná jsem tím nepopulární u neziskových organizací, ale myslím, že nedávné zvýšení limitů není nic fatálního. Dále však s limity hýbat nechceme, a to ani jedním směrem. Navíc musíme myslet na to, že pro dočerpání peněz z unie teď nutně potřebujeme stabilní legislativu.
E15: Pravidla pro veřejné zadávání to teď schytávají ze všech stran. Nebyla důvodem jejich zpřísnění reálná zkušenost s tím, že korupce už přesáhla únosnou míru? Jak chcete zadavatelům i dodavatelům ulehčit, a přitom zase neotevřít stavidla nepravostem?
Musíme hledat únosnou míru z obou stran. Musíme se držet znění evropské směrnice a dále ji nezpřísňovat. Současně musíme pohlídat, aby se do nového zákona nedostávaly procedurální komplikace, protože to není cesta, jak zabránit korupci. Mrzí mě, že nejde vyčíslit, kolik se pomocí procedurálních složitostí odvrátilo korupčních kauz. A naopak o kolik evropských peněz jsme přišli tím, že je zadávání složité, a tedy náchylné k chybovosti.
Zadávání jako celek nemá pevný bod, z něhož se dá pohnout vesmírem. A tím pevným bodem v novém zákonu by měla být ekonomická výhodnost nabídky. Což není totéž jako nejnižší cena. Z ní se vychází nyní a víme, že to spěje k erozi kvality služeb a dodávek
E15: Dalším horkým tématem je sociální bydlení a podpora bydlení obecně. Co připravujete?
Musíme se znovu podívat na státní koncepci rozvoje bydlení, která už byla schválená, a budeme ji aktualizovat. Pod tímto zorným úhlem se budeme snažit také rozvíjet podpůrné programy, které ve Státním fondu rozvoje bydlení máme. Měli bychom také prozkoumat možnosti, jak podporu bydlení posílit o peníze z evropských fondů. A to přesto, že bydlení patří mezi oblasti, které Evropa příliš financovat nechce.
E15: O kolik chcete zdroje Státního fondu rozvoje bydlení i s využitím evropských fondů zvýšit? Posílíte rozpočet fondu také z národních zdrojů?
Mám určitou představu, ale tu radši nebudu říkat pro případ, že by se nám podařilo vyjednat více. V případě národních zdrojů bude záležet na kondici státu a na tom, jak se budou plnit jeho příjmy. Víte, že této vládě hned na začátku její činnosti rezonuje v uších věta pana prezidenta: „Milí moji, a kde na to vezmete?“ Na bujaré zvyšování například dotačních titulů asi nebude. Pokud půjde všechno dobře, můžeme se o tom bavit až někdy v roce 2017. Jsem však trochu skeptická.
E15: Na co budete chtít unijní prostředky v oblasti bydlení použít?
Myslím, že by tyto zdroje měly tematicky kopírovat cíl boje s chudobou. Část prostředků bychom tedy mohli použít na oblast sociálního bydlení, a to jako nástroj, který by pomáhal obcím, aby připravovaly infrastrukturu. Mnohé radnice se totiž zbavily většiny, pokud ne celého svého bytového fondu, takže nyní často nemají v ruce nic, s čím sociální bydlení řešit.
E15: Co bude řešit zákon o sociálním bydlení, který budete připravovat spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí?
Zákon musí nejdříve definovat sociální bydlení a podle toho pak můžeme zjistit, kde všude a v jaké míře chybí a jak tento schodek vykrývat. A to nebude jednoduchá věc. Navíc záměr je to krásný, fiskální kondice státu nám však ještě vysvětlí, kde jsou její limity. V každém případě však chceme mít věcný záměr zákona o sociálním bydlení do srpna.
E15: Poradí si norma s problémem ubytoven?
Tento zákon nebude řešit problém zneužívání dávek. To se musí řešit jinde a jinak. Co se týče ubytoven, neziskové organizace na nás apelují, abychom ubytovny neoznačovali za sociální bydlení. A já tento názor sdílím. Bydlení v ubytovnách musí být absolutně krajním řešením, které má člověk, jenž se ze dne na den ocitne na ulici. Ale není to systémový nástroj. A už vůbec ne, když v tom prostředí mají vyrůstat děti, pro něž je to determinující po zbytek života.
E15: Stavbařům jste nedávno sdělila, že změníte také pravidla stavebního řízení. V čem a proč?
Úkolem této vlády je, aby udělala změnu v celé plejádě řízení kolem stavebních investic. Vidíme, že tu jsou složitosti a bariéry, které ve stavebnictví brání rychlému investování. Musíme teď udělat novelu stavebního zákona ve vazbě na nutnost novelizovat zákon o EIA (proces posuzování vlivů staveb na životní prostředí – pozn. aut.). Což je další tvrdá podmínka Bruselu pro financování z evropských fondů. To tedy bude spíše technická novela. Během roku 2015 se však budeme zaměřovat na větší novelu stavebního zákona a zároveň budeme ve spolupráci s ministerstvem dopravy připravovat zákon o liniových stavbách. To bude speciální norma ke stavebnímu zákonu, která zprůchodní procesy vedoucí k dopravním investicím. Právě bariéry v zadávání a stavebních řízeních jsou jedním z důvodů, proč složitěji čerpáme evropské peníze.
E15: Budou se měnit také podmínky pro účast veřejnosti ve stavebním řízení?
Myslím, že je nutné dopřát dostatečně velký prostor pro vyjádření všem, kterých se mohou stavby dotknout. Avšak zároveň je třeba zamezit těm, kteří na tom mají jiný zájem, než že v dané lokalitě bydlí nebo jsou jinak stavbou dotčeni, aby povolovací proces paralyzovali. Jde například o různá sdružení vzniklá ad hoc. Chceme tedy dobře definovat termín dotčená veřejnost. A to nejen ve smyslu geografickém. Tato definice by zahrnovala i různé nevládní organizace, například ekologická sdružení.
E15: Dočká se nové podpory také cestovní ruch, který pod vás rovněž patří?
Jako dotační ministerstvo se budeme snažit přinést do cestovního ruchu dotace. A to nejen z Evropy, kde jich bude méně, ale i z národních zdrojů. V zákonu o podpoře cestovního ruchu musíme přijít na rozumný model financování propagace regionů. Kraje totiž argumentují, že investují do propagace a prostřednictvím daní místních podnikatelů následně přesunují peníze do státní kasy. Budeme tedy hledat způsob, jak tyto peníze vrátit do sféry propagace. Bude kolem toho asi hodně vášní, takže musíme přijít s různými modely, které však musí vycházet z mantinelů státního rozpočtu.
E15: Státní agentury podporující turismus mají budoucnost jistou?
Dlouhodobě kritizuji, že tu máme několik agentur, které propagují Českou republiku navenek. Když dělá kraj prezentaci v zahraničí, musí jít za čtyřmi různými agenturami, které se o něj následně přetahují nebo za dvojnásobné peníze dělají dva totéž. Nemám ambice, které tu už kdysi byly, že se vše sjednotí v jeden velký moloch. Myslím, že bude stačit, když sladíme činnost CzechTourismu a Českých center. Drakonické řešení by bylo udělat ze dvou agentur jednu. Někde na půl cesty je zefektivnění zahraničních zastoupení, například že si rozdělí země, kde působí. Nejslabší varianta je přinést alespoň společnou strategii. Jsem pro střední cestu.
