Nemůžeme od soukromých nemocnic očekávat, že budou dobrovolně prodělávat

publikováno 6.3.2018 |

Kdo by měl provozovat nemocnice?

Stát, kraje či města nebo by prosperovaly lépe v soukromých rukou?

Otázka za všechny peníze, a to doslova.

Naposledy podobnou diskuzi rozvířil tendr Prahy 1 na provozovatele Nemocnice Na Františku, který se setkal s velikou kritikou opozičních zastupitelů i občanů. Veřejná zakázka byla nakonec zrušena. Do hry se vložil pražský magistrát a Praha 7, pro jejíž obyvatele je Nemocnice Na Františku spádovou nemocnicí. Je to pro budoucnost této dlouhodobě prodělečné nemocnice ideální nebo jen přechodné řešení?

Teď trochu odbočím. Přiznám se, že jsem v pražské Nemocnici Na Františku nikdy nebyla a neznám tamní situaci úplně do detailu. Mohu ale nabídnout jednu paralelu, srovnání od nás z Libereckého kraje. Máme zde zkušenosti s nemocnicemi, kde je hlavním vlastníkem, resp. provozovatelem Liberecký kraj (Liberec a Turnov, Česká Lípa), město (Jablonec nad Nisou, Jilemnice, Semily) i soukromá firma (Tanvald, Frýdlant). Krajské i městské nemocnice fungují na celkem dobré úrovni a nabízí kvalitní péči, přestože mají trochu odlišné podmínky pro fungování i financování.

Městská nemocnice v Tanvaldě padla na přelomu století téměř na dno a hrozil jí zánik. Vstup soukromého investora pro ni znamenal obrat. Její budoucnost je postavena na fungování interního oddělení a poskytování dlouhodobé intenzivní péče. Ne tak slibná situace je však ve Frýdlantu. Tam byla kdysi vyhlášená nemocnice a zejména do její porodnice se sjížděly rodičky z celého kraje. Dnes, kdy je tato nemocnice v soukromých rukou, se ale Frýdlantský výběžek potýká s velikým problémem, a to s nejistotou, zdali pro jeho obyvatele bude dostupná zdravotní péče.

Věc se má tak, že se město Frýdlant dohaduje se soukromým provozovatelem Nemocnice Frýdlant, který se rozhodl dále neposkytovat čtyřiadvacetihodinovou zdravotní péči. Město argumentuje uzavřenou smlouvou a veřejným zájmem, soukromý provozovatel se řídí především čísly – jestli vydělává nebo ne. Nemocnice Frýdlant už delší čas nemá ani internu, dětské oddělení a porodnici, opustila ji řada zkušených lékařů. Důsledek to má logický, obyvatelé Frýdlantska raději váží cestu do Krajské nemocnice v Liberci, která jede na 150 %.

Příklad Libereckého kraje je důkazem toho, že vstup soukromého provozovatele do veřejné nemocnice může být pro zařízení a zejména pro pacienty velikým přínosem. Ale také nemusí. Nelze od něj totiž očekávat, že bude dobrovolně, ve veřejném zájmu, prodělávat. Soukromé zařízení si na sebe musí vydělat víceméně samo. S tím se musí počítat.

Já osobně se přikláním více k tomu, aby české nemocnice zůstaly v rukou státu, krajů a měst. Pokud máme občanům garantovat dostupnou kvalitní zdravotní péči, musíme se o ni postarat sami a mít přímou kontrolu. Ať to stojí, co to stojí. K tomu je ale třeba pevná ruka na ministerstvu zdravotnictví, vize, transparentní a efektivní financování a strategický přístup. Myslím, že aktuálně k tomu máme blíž, než kdy jindy.

Jana Pastuchová

Článek vyšel na serveru OZdravotnictvi.cz >>

 

Přidat komentář

Facebook

Get the Facebook Likebox Slider Pro for WordPress