Připravovaný zákon o nelékařských zdravotnických profesích: Správný směr nebo cesta do pekel?

publikováno  8.7.2015 |

Návrh zákona o podmínkách výkonu zdravotnických povolání a povolání jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví s výjimkou výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta pomalu ale jistě začíná mít obrysy, respektive má za sebou vnitřní připomínkové řízení na ministerstvu zdravotnictví. Jak jsem slíbila, návrh jsem zveřejnila na svém webu, a začala jsem sbírat připomínky. A sešlo se jich mnoho, od odborných profesních sdružení, představitelů vzdělávacích institucí i jednotlivců, zdravotních sester z praxe.

Nejprve si ale zopakujme, jaké jsou hlavní problémy v oblasti nelékařských profesí. Nízké platy, chaos ve vzdělávání, špatně rozdělené kompetence, malá prestiž těchto povolání, chybějící motivace. To jeden zákon bohužel nespraví, ale ministr financí Andrej Babiš už udělal další významný krok, připustil navýšení plateb za státní pojištěnce, což by znamenalo 600 milionů korun na navýšení platů doktorů a sester. Pevně věřím, že se tyto finance dostanou tam, kam mají, a že si pan ministr Němeček nedovolí pod drobnohledem nejen ministra financí tyto peníze využít jinak.

Kratší doba vzdělávání

 Jednoznačná shoda panuje v tom, že sestry v České republice chybí. A myslím tím sestry v širokém slova smyslu, od zdravotnických asistentů přes sestry všeobecné po sestry specializované a další nelékařský personál. Jak se s tím poprat? Pomůže zkrácení doby studia? Nově navrhovaný systém tzv. 4+1 se zdá být rozumný, ale i zde musí dojít k diskuzi nad klady i zápory. Odpadly by tak ale roky dalšího a mnohdy už zbytečného studia.

Takový návrh má ale samozřejmě i řadu odpůrců, zejména mezi představiteli vzdělávacích institucí, kterých se to dotýká existenčně. Chápu jejich obavy, ale musíme si uvědomit, co je naším cílem, co chceme primárně řešit. Cílem přeci není zajistit školám všeho druhu dostatek studentů, to opravdu ne. Praxe jasně ukazuje, že není třeba, aby měla každá sestra vysokou školu. Pokud ale má takovou ambici, chce mít vzdělání na vysokoškolské úrovni, které pak bude moct využít, nemůžeme jí v tom samozřejmě bránit. Nikdo tedy nechce rušit vyšší odborné školy ani obory vysokoškolské, ale beze změn to bohužel také nepůjde.

Kam patří zdravotnické školy?

Další otázkou je, zdali by se systém vzdělávání nelékařů nezlepšil, pokud by zdravotnické školy nespadaly pod ministerstvo školství, ale patřily by pod ministerstvo zdravotnictví. I na toto téma mi přišlo hodně reakcí. Některé tento návrh, který mimochodem podpořil i sněmovní Výbor pro zdravotnictví, vítají, jiné vyjadřují zcela zásadní obavy o to, jak by probíhala komunikace s ministerstvem a jaké dopady by to na dotčené vzdělávací instituce nakonec mělo.

Určitá dvojkolejnost, která v oblasti vzdělávání nelékařského personálu panuje, něco řeší ministerstvo školství a něco ministerstvo zdravotnictví, nepřináší nic dobrého. Ministerstva, přestože jsou v jejich čele zástupci stejné politické strany, spolu příliš nekomunikují a každé hájí svoje zájmy, což je možná i pochopitelné, ale výsledek? Nemáme přesný přehled o tom, jaká je poptávka po nelékařském personálu a jaká je nabídka a kde přesně nachází absolventi zdravotnických škol a oborů uplatnění. S čímž souvisí i povinná registrace zdravotnického personálu, kterou řada lidí považuje za zbytečnou a drahou administrativní záležitost.

Odpověď na základní otázku

 Dostaly se ke mně i další připomínky, například nesouhlas s pravidelnou zdravotní prohlídkou po pěti letech a výhrady k paragrafům, které řeší celoživotní vzdělávání. Řada připomínek se týká přímo jednotlivých nelékařských oborů. Jsem za ně moc ráda, přestože s některými nesouhlasím a u mnoha z nich je popsán pouze problém. Ono je lehké hledat chyby, kritizovat, ale nabídnout nějaké řešení je mnohem těžší.

Já osobně považuji vzdělávání ve schématu 4+1 za přijatelný kompromis a rovněž jsem podpořila převod zdravotnických škol zpět pod ministerstvo zdravotnictví. Překvapuje mě, že

se ozývají i hlasy, že by měl zůstat zachován původní zákon, tedy č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních, a měl by být pouze upraven. Měla jsem totiž dojem, že to, že nedošlo k pouhé novelizaci původního zákona a rodí se nám zákon zcela nový, byť zatím nedokonalý, je pro zdravotnický nelékařský personál zásadní a pozitivní věc, za kterou jsem i já osobně bojovala.

Výše uvedené je tak v podstatě mojí odpovědí na otázku v titulku. Navrhovaný zákon je v mnoha ohledech nedokonalý, v meziresortním připomínkovém řízení a následně v legislativním procesu ale bude jistě ještě příležitost ho vypilovat. Kromě toho ještě na ministerstvu zdravotnictví vzniká odborná skupina, která se bude návrhem detailně zabývat. Jsem její členkou a těším se na první setkání. Neházela bych ho tedy rovnou do koše, ani bych o něm neříkala, že situaci ve zdravotnictví akorát zhorší. Dejme mu alespoň šanci.

 Jana Pastuchová